Letos přišlo rozhodné rozhodnutí, že na daleké soutěže, k jakým samozřejmě patří i předaleká Bylnice, jezdit přece nebudeme. Jenže! Jenže po neúspěchu na Lubně přichází okamžitě chuť na spravení chutě z nezdařeného útoku. A po předešlých odpovědích typu, nemám čas, nechci trávit celý víkend na závodech nebo čo vám jebe jet tak daleko, odjíždíme v neděli dopoledne směr Vsetín a nemáme v autě ani jedno místečko navíc. Někde kolem Vsetína přichází ze zadních řad připomínka, že jsme právě projeli kolem jakési hasičské soutěže, a že prý máme čas se tam podívat. Soutěž to byla na dvě bé a pravidla vsetínské ligy, takže to samé co nás mělo čekat v Bylnici. Než jsme se pořádně rozkoukali tak už na nás Aloš mával složenkou se zaplaceným startovným. Chyběl nám strojník, protože ten náš se ještě potýká se zraněním a v Bylnici ho měl zastoupit Jerry z Oprechtic. Naštěstí se závodů účastnily i Velké Karlovice tak jsme pomoc uvítali od nich. Zatím vedoucí čas tam byl 15,4 s. Terče nám byly velice známe, protože je zde dodala fa Knězek. Časomíra se zde ale nespouštěla výstřelem ze startovní pistole, ale pohybem přes fotobuňku, která byla umístěna půl metrů za čarou, takže se spouštěla o něco později což dává ve výsledném čase malou rezervu. Takže ohrozit zatím vedoucí čas nevypadá až tak složitě. Jenže se zauzluje první céčko od rozdělovače, který nese novoveský Adam, a na pravém proudu jde Jindrovi o mnoho později voda a výsledný čas je něco kolem 15,6 s. Tak trénink se moc nevyvedl a tak se balíme a pokračujeme dál do Bylnice. Tam už na stroji nastupuje Jerry. Tentokrát je opět problém na rozdělovači a to zapojené céčko přes zub a neplatný pokus. Po cestě zpět zjišťujeme název vesnice kde jsme se stavovali na první soutěž, protože to po cestě tam a ani při pobytu na ní nikoho nenapadlo zjistit, a prý je to dobré vědět. Byla to Valašská Polanka.
